Rozhovor s Ninou Horákovou ("Bylo by to krásné, tak moc milovat, ale přinést takovou oběť…? Uff…")
vydáno 10.04.2015 v 03:25
Rozhovor s Ninou Horákovou ("Bylo by to krásné, tak moc milovat, ale přinést takovou oběť…? Uff…")

Nino, začalo jedno z nejhezčích ročních období – jaro. Jak se máš? Prožívala jsi nějak Velikonoce, barvení vajíček, pečení?

Mám se moc fajn. Jaro mám ráda už jen proto, že se vše kolem probouzí a to mi dodává energii. Velikonoce popravdě moc neslavím, nepeču, nebarvím. Užila jsem si je hlavně proto, že jsem měla po dlouhé době kratičké volno.


Blíží se premiéra Ondiny. Co Tě momentálně napadne, když se řekne „Ondina“?

Nádherný text, který nese silné téma. Pro mě osobně jsou některé dramatické texty zajímavé až od chvíle, kdy se spojí s nápaditou jevištní akcí. Text Ondiny je silný sám o sobě, úplně by stačilo jen stát a text odříkat. Je nosný, inteligentní, závažný i humorný, není potřeba něco uměle vytvářet, sám nás vede.


Vnímáš její příběh jako současný?

Rozhodně. Ondina je především o lásce a o vztazích, o zápasu mezi pravdou a lží, čistotou a přetvářkou. Tedy o tom, co každý z nás řeší dnes a denně.


Je pro Tebe, jako Ninu, pochopitelné a řekněme přijatelné chování Ondiny? Například to, jak je schopná vše obětovat pro lásku?

Pochopitelné to pro mě musí být. Kdybych Ondinu a její chování nepochopila, nemohla bych ji pravdivě zahrát, sžít se s ní. To, že její chování a velikost jejích citů jsou ve hře – pro nás dnes až možná nepochopitelně přehnané – je pro hru výhodné. Jinak bychom neměli o čem hrát.


Dovedeš si představit, že by jsi ten příběh také prožila?

Dokážu…nevím, jestli bohužel nebo bohudík. Bylo by to krásné, tak moc milovat, ale přinést takovou oběť…? Uff…


Setkala si se někdy dříve s Ondinou?

 S Ondinou jsem se setkala poprvé asi před čtyřmi lety a to v Českém rozhlase, kdy jsem měla možnost namluvit pro tuto hru roli Bertildy. Hru režíroval Petr Mančal. Na divadle jsem žádné zpracování tohoto titulu zatím neviděla.


Máš ráda operu a balet? Co Rusalka nebo balet Ondina?

Přiznám se, že k opeře a baletu nemám vybudovaný vztah, jako k činohře nebo třeba k muzikálu, popřípadě scénickému tanci. Bohužel, mám určité mezery, které vím, že časem chci doplnit, ale musím si k tomu najít cestu. Popravdě teď během zkoušení Ondiny mám chuť Rusalku vidět. Určitě to bude dobrá inspirace.


Jak se Ti zkouší s Tvým bývalým spolužákem z Damu, Václavem Šandou, který ztvární rytíře Hanse? Je to výhoda, že se znáte a jste na sebe při práci zvyklí?

Samozřejmě se mi s Vaškem zkouší dobře, hlavně proto, že už se tak dlouho známe a víme, co jeden od druhého čekat, co si k sobě můžeme dovolit. Narovinu si můžeme říct věci, které máme na srdci, bez toho, aby si to jeden nebo druhý vzal osobně. Pro tvůrčí proces je to osvobozující.


Myslíš si, že je Ondina pohádkou nebo „lovestory“ současnosti?

Záleží na výkladu a na výpravě. Dá se to dělat tak i tak. V naší verzi pro MdMB se režisér Martin Vokoun a dramaturgyně Kristýna Čepková chtěli za každou cenu vyhnout pohádce, jak v kostýmech a scéně, tak v hudbě a hereckých prostředcích. Což určitě není jednoduché ve chvílích, kdy se mluví o nadpřirozených bytostech a jevech, které jsou ale samozřejmě neodmyslitelné. Ondina je o střetu dvou světů – toho nadpřirozeného, který v našem podání vyjadřujeme hodně skrze sílu a nevyzpytatelnost přírody a světa lidského, který je až nepřirozeně umělý.


Čím je pro Tebe zkoušení těžké a v čem naopak lehké?

Náročné pro mě bylo, nebo stále je, hledání prostředků – to, jakým způsobem se Ondina jako rusalka vůbec pohybuje, čím se liší od lidí nejen duševně a osobnostně, ale i fyzicky. Ondina je naprosto čistá, upřímná, neposkvrněná až naivní duše, která nezná přetvářku, pýchu nebo lež. Přesně ví, co chce, za čím si jde. Je oddaná, velikost její lásky se nedá popsat slovy, je nezkušená, ale vášnivá, její emoce se mění ze vteřiny na vteřinu…Všechno tohle se snažím do Ondiny a do její existence na jevišti vtisknout tak, aby byla pro diváka pravdivá, aby jí rozuměl a cítil s ní.


Těšíš se na Kost, kde se bude Ondina v několika večerech uvádět? Myslíš si, že jí prostředí hradu bude slušet?

Určitě bude! Moc se na to těším. Bude to magické.


Co Ty a francouzští dramatici, hry? Setkala si se s nějakou jinou hrou od Giraudouxe?

S jinou hrou Jeana Giraudouxe jsem se nesetkala. Ale během studia na Damu jsem měla možnost nazkoušet hru Služky francouzského dramatika Jeana Geneta. Genetovo dílo je řazeno do linie absurdního a existencionálního dramatu. Jedná se o úplně jiný žánr, období a téma, ale je zajímavé, že Služky vznikly téměř ve stejnou dobu, kdy Giraudoux napsal Ondinu.


Tvá oblíbená pohádka?

S čerty nejsou žerty.

 
Jakmile odpremiéruješ Ondinu, naskočíš do rozkoušeného Chaplina. Těšíš se?

Tento týden jsem si z Ondiny „odskočila“ na první čtenou zkoušku Chaplina a musím říct, že se už nemůžu dočkat. Těším se na režii Pavla Kheka a na úžasného Matouše Rumla. Bude to pro mě obrovská zkušenost. V neposlední řadě Charles Chaplin je osobnost, která mě velmi fascinuje, jsem ráda, že se o něm díky zkoušení dozvím další detaily jeho profesního a osobního života, a že můžu být součástí jeho příběhu. Určitě by mě mrzelo, kdybych v Chaplinovi nehrála, takže mi vůbec nevadí, že si po Ondině neoddychnu J


Když jsi narazila na oddych – jak Nina Horáková odpočívá? Čím se dobíjí?

Hoooooodně spánku, ten miluju. nabíjím se zpěvem a hrou na kytaru. Když je čas ráda ručně vyrábím různé dekorace, tím si neuvěřitelně vyčistím hlavu. Kupodivu se nabíjím i úklidem, u něj nemusím přemýšlet.


Pozvání na premiéru Ondiny:

Přijďte,myslím, že příběh Ondiny a rytíře Hanse osloví diváky všech generací. Jsou tam silná místa, dojemná, napínavá, k zamyšlení i pro pobavení.
stránka 61 / 201