5 otázek pro Hubičku (Petr Halíček zve na derniéru Ostře sledovaných vlaků)
vydáno 09.11.2015 v 08:46
5 otázek pro Hubičku (Petr Halíček zve na derniéru Ostře sledovaných vlaků)

Ostře sledované vlaky čeká 26. listopadu derniéra. Jaká byla "jízda" touto inscenací?
„Jízda“ touto inscenací byla moc příjemná a mrzí mě, že se tento „spoj“ ruší. Zůstane ve mně krásná vzpomínka.


Když se řekne Hubička, co se Ti vybaví?

Bůh mě netrestej, ale já v nádražácké uniformě.


Jak se Ti hrálo s Matoušem Rumlem, představitelem Miloše Hrmy? Práskneš na něj něco
J?
Výborně;  ale já nemám, co bych práskl, je to kolega, na kterého je spoleh, má cit pro odpovědnost, vzorný otec od rodiny a krásně, něžně líbá…:-D fakt nemám žádný extrabuřt.


Máš v inscenaci nějaké oblíbené místo?

Těch míst je nepřeberné množství, ale vždy ocením krásu, chytrost, vtipnost i dojemnost textu pana Hrabala, když Miloš Hrma popisuje, jak výpravčí Hubička zničil přednostenský kanape při milostných hrátkách s jednou slečnou…a on tam leží na podlaze úplně nahatej, jenom v podvlíkačkách, jako když se u nás v kostele otevře Boží hrob, a povídá mi: „Miloši, špatně jsem chytil kontrafaleš, spadl jsem z oltáře lásky.“ No a taky vždycky poslouchám hudbu, která se pouští před představením; ležím za kulisama, těším se na jeviště a pobrukuju si: V jedné obci nedaleko Syrakus, našla jednou vrána pěkný sýra kus, hned ho nesnědla, na strom usedla, aby si jej v klidu prohlédla… atd. atp. No, jak říkám, bude mi to chybět.


Osobní pozvánka na derniéru od Petra/Hubičky:

Mou pozvánkou na poslední uvedení budiž báseň mého krajana a oblíbence Jana Skácela, která se jmenuje Malá nádraží:

Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.

Vždycky jsme malinko smutní

na malých nádražích,

kde nikdo nečeká.

Najednou máme bílou duši z bezu,

Najednou je v nás příliš z člověka.

Ptala se Veronika Soumarová

stránka 105 / 211