Městské divadlo Mladá Boleslav se představilo s Novecentem v kanadském Vancouveru

Na základě pozvání Art without Borders a Českého a Slovenského sdružení v Kanadě – Vancouverská pobočka, bylo 1. 5. 2026 odehráno ve Vancouveru, v  představení NOVECENTO (1900) v divadle Shadbolt Centre for the Arts, městské části Burnaby. Přijeli umělci Radim Madeja s Jakubem Šafrem a ředitelka divadla Janeta Benešová.

Po dlouhém letu z Prahy přes Reykjavík nezbýval čas na odpočinek, jak by se mohlo zdát, ale již několik dní před chystaným představením začal nabitý program. Krajané z Čech Romana a Jan Zemanovi, zakladatelé neziskové organizace Art without Borders se postarali o první ze zážitků, což byla prohlídka města.

Pánové Madeja s Šafrem měli své zázemí a ubytování na farnosti Římskokatolického Kostela sv. Cyrila a Metoděje v New Westminstru. Odtud jsme vyrazili na cestu do divadla, kde došlo k prvnímu seznámení s prostorem a technickými podmínkami divadla. V té době se dodělávaly kulisy, sháněly rekvizity, které jsme s sebou nevezli. Kdo představení viděl, ví, že v závěru hry dojde k odpálení lodi dynamitem. Vozit dráty, které vedou k „odpalovací krabici“ nebo kondenzátorový odpalovací přístroj brát do letadla by nebylo úplně dobré.

Ale to už spěcháme na faru, kde se máme sejít s Jiřím Sušickým a Pavlem Křížkou. Scénář, záznam a sezení nad světly.

Den „D“ přichází. Obrovskou pochvalu a poděkování pro Jana Zemana, který dovyrobil vše, co jsme nevezli z kulis. Okno s průhledem především. Bednu zpevněnou tak, aby se na ní dalo stepovat. Děkujeme moc! Jirka Sušický přinesl bedny, lodní kufry, lana, sítě, červený samet. Kostýmy na štendr, vytisknout cedule EXPLOSIVE.  Ty jsme tedy také do letadla nebrali!!! Krajané a zaměstnanci divadla staví kulisy, Pavel Křížka se statečně ujímá světel. Nervozita lehtá podbřišek a mísí se s velkým těšením a uklidňujícím pocitem: Máme připraveno.

Stojím před divadlem. Na otázku“ Odkud jste?“, nechci slyšet Abbotsford, Bellingham nebo Vancouver Island. Zajímá mne české město, český příběh. A je to Nymburk, Ostrava, Český Těšín, Brno, Praha,… Mě samozřejmě dojímá okamžik, kdy vejdu do sálu, kde již sedí téměř 80 lidí, a já si vyberu možná nejstarší paní – a ona je z Děčína? Neskutečné. Starší pán, gentleman ve slušivém obleku je z Nymburka, ale jeho paní je z České Kamenice. A to už si povídáme o místě, kde mám chalupu a kde ona žila. A taky navštěvovala Gymnázium Děčín a měla pana profesora Václava Šenkypla. Tak!

Další paní má bratra v Mladé Boleslavi! Doufám, že bratr chodí do divadla! Já si ho najdu! Na to vem jed!

A kvůli těmto zážitkům letíte za krajany. Vezete jim české umění, tvorbu našeho divadla. Milé rozhovory, podání ruky, děkování, fotografování. Okamžiky, které se musí zažít. Manželé Tibor a Marika Kubínyi nás zvou na posezení po představení a protože manžel pracuje na místním židovském hřbitově, kterého součástí je i jejich bydliště, zvládáme ještě noční prohlídku hřbitova spolu se smuteční místností.

Druhý den, cesta zpět. Na letiště nás vyprovází Romana a Jan Zemanovi, Pavel Křížka a na kole přijíždí Marika Kubínyi. Mám s sebou českou vlajku a zapomněli jsme se s ní vyfotit. Pavel: „Já mám slovenskou.“ Tak to nakonec zvládneme. A tady již není potřeba slov. Slzy v očích, vděčnost za společně trávený čas a především radost z toho, že jsme to dokázali. Že jsme přivezli radost krajanům a mohli se s nimi podílet na krásných okamžicích.

Z Mladé Boleslavi do Vancouveru je to 8 500 km, krajané nebyli pouze z Vancouveru, ale nejvzdálenější místo bylo 450 km, odkud za námi přijeli a podle jejich slov, nelitovali. My také ne. Děkujeme Art without Borders a Českému a slovenskému spolku za pozvání. Děkujeme Nadačnímu fondu Škoda Auto a.s. za grantovou podporu a za tuto výjimečnou událost.

Mgr. Janeta Benešová, ředitelka Městského divadla Mladá Boleslav, 5. 5. 2026