Luděk Jiřík

Více o mně

O mně

Narodil se v Praze, kde také v sedmdesátých letech vystudoval obor herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka (pod pedagogickým vedením Ivana Vyskočila a Radovana Lukavského).

Již během studií dostal příležitost v České televizi – vystupoval v pohádce až bude padat hvězda a v zábavném kabaretu Škola za školou. Od konce sedmdesátých let se začal ve spolupráci s Jiřím Kaftanem, mimem souboru Ladislava Fialky, věnovat také pantomimě a své divadelní zaměření mohl uplatnit i během základní vojenské služby v AUS.

Během osmdesátých let hrál v řadě pražských studiových divadel – nejčastěji v Malostranské besedě, Divadle v Nerudovce a v Bránickém divadle. Zároveň začíná směřovat i k pedagogické práci: od dílen pohybového divadla přechází později k práci v centru umělecké výchovy dětí a mládeže (Studio HAF).

V roce 1994 založil Divadlo Minaret a od té doby je jeho uměleckým Vedoucím. První inscenací tohoto nezávislého souboru byla absurdní hříčka Eugena Ionesca „Lekce“, následovaly další komorní hry pro dospělé: Silná v zoologii Stanislava Mráze a aktovky anglických autorů Není nad slanečky. V současné době se toto divadlo věnuje především tvorbě pro děti a mládež. Jeho repertoár tvoří hudební pohádkové hry „Tři veselá prasátka“, „O Rusalce“ , „Skřítci v údolí“ , „Stvoření světa“, Myšáci jsou rošťáci, Kominíkovo štěstí aj.

V roce 1995 přijal nabídku vedení MDMB a vstoupil do stálého angažmá v Mladé Boleslavi. Jeho první rolí byl Radovid v Zeyerově „Radúzovi a Mahuleně“, v režii Michala Dočekal

DOTAZNÍK:
Kdybych mohl být kýmkoliv na světě, byl bych . . .
Bohatý herec.

S kým bych si nejraději popovídal?
S rodiči.

Co dělám, když se nikdo nedívá?
Čtu si staré scénáře. Ale on se pořád někdo divá.

Čím bych byl, kdybych nehrál divadlo?
Lyžař, kdybych měl rád zimu.

Já ve třech slovech . . .
Láska, pohoda, klídek.

Co bych si pořídil, kdybych vyhrál v loterii?
Divadlo. A hrál bych si tam jen samé skvělé hry.

Kdybych měl stroj času, vypravil bych se . . .
Do 20. století, ale jen mimo tu dobu útlaku.

Moje oblíbená písnička?
Boleslav, Boleslav překrásné město.

Knížka?
Bývala to vkladní.

Divadelní hra?
Tři veselá prasátka.

Který herec by mě měl hrát ve filmu?
Petr Halíček.

Neslavnější osoba v mém telefonním seznamu?
Moje děti.

Co mi nahání strach?
Zima a sníh.

Moje oblíbené jídlo?
Naložený tuřín.

Které město mám nejraději?
Prahu – Zbraslav, ta co je hned vedle Mladé Boleslavi.

Věřím v lásku na první pohled?
Ano, jistě. Již jsem se o tom několikrát přesvědčil.

Proč se věnuju herectví?
Protože nerad chodím brzo spát.